Pokud jste si přes internet zakoupili zboží a současně splňujete zákonnou definici spotřebitele, kterou obsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), máte všeobecné právo na vrácení zboží bez udání důvodu ve lhůtě 14 dnů od jeho zakoupení. Existují však v zákoně nějaké výjimky z tohoto pravidla – například u zboží, které má řekněme hygienicky citlivý charakter? Pojďme si přiblížit, jak se k této problematice staví zákon a co spotřebitelé mohou či nemohou bezdůvodně vracet a za jakých podmínek.
Jiří Matzner
advokát – partner
Matzner Legal
Nejprve si však ujasněme, kdo vlastně je a kdo není spotřebitelem podle občanského zákoníku. Podle zákona se za spotřebitele považuje „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ Spotřebitelem tedy nikdy nemůže být firma (resp. právnická osoba), ale pouze fyzická osoba za předpokladu, že do smluvního vztahu nevstupuje jako podnikající fyzická osoba (OSVČ).
Právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů
U smluv uzavíraných distančním způsobem (tj. zpravidla elektronicky prostřednictvím internetu) poskytuje spotřebitelům občanský zákoník zvláštní ochranu.
U těchto smluv uzavíraných na dálku má totiž spotřebitel právo od smlouvy odstoupit, a to zcela bez udání důvodu ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy
Nadto pokud by spotřebitel nebyl podnikatelem patřičně informován o svém právu od smlouvy odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě, mohl by od smlouvy odstoupit dokonce až do jednoho roku a čtrnácti dnů od jejího uzavření.
V případě, kdy spotřebitel od smlouvy tímto způsobem odstoupí, je podle občanského zákoníku povinen vrátit podnikateli zboží, které od něho obdržel, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do čtrnácti dnů od odstoupení. Podnikatel má v případě odstoupení od smlouvy naopak povinnost bezodkladně, nejpozději však rovněž do čtrnácti dnů od odstoupení, vrátit spotřebiteli veškeré peníze, jenž od něho za zakoupené zboží obdržel, a to včetně nákladů na dodání zboží. Nad rámec uvedeného má podnikatel současně povinnost uhradit spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží, pokud jej předem neinformoval o povinnosti tyto náklady při odstoupení od smlouvy nést.
Pozice spotřebitele je tedy v tomto směru výhodnější, jelikož zákon spotřebitele chrání jakožto slabší stranu. Z uvedeného pravidla, resp. práva spotřebitele od smlouvy odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů, ovšem existuje několik výjimek
Výjimky ze zákonného práva spotřebitele
Občanský zákoník ve svém ustanovení § 1837 zakotvuje řadu výjimek, kdy spotřebitel nemůže svého práva na odstoupení do smlouvy využít. Patří mezi ně například smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo přímo pro jeho osobu, dále smlouvy o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím, dále také smlouvy o dodávce novin, periodik nebo časopisů, smlouvy o ubytování, dopravě, stravování a v neposlední řadě také smlouvy o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit.
V těchto případech spotřebitel nemůže od smluvního závazku ve čtrnáctidenní lhůtě jen tak bezdůvodně odstoupit
Zaměříme-li se na poslední z uvedených výjimek, zjistíme, že při zakoupení zboží, které je z hygienických a zdravotních důvodů zabaleno, si nelze takovéto zboží vyzkoušet a následně jej jen tak vrátit. Na jaké konkrétní případy se ovšem tato zákonná výjimka vztahuje?
