Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 21.5.2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19, zabýval otázkou přípustnosti odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky i bez udání důvodu za situace, kdy byl takovýto způsob ukončení v konkurenční doložce výslovně mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednán. Za jakých podmínek tedy lze odstoupit od konkurenční doložky a lze tak učinit i bez udání důvodu, popřípadě z kteréhokoli důvodu?

 

Marie Timoščuková

advokátka
Endors

Před zodpovězením výše nastíněných otázek je nejprve vhodné si objasnit co taková konkurenční doložka vlastně je a jaký je její účel. Konkurenční doložkou se tedy rozumí dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jejímž obsahem je povinnost zaměstnance zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to nejvýše po dobu 1 roku od skončení pracovního poměru.

Za toto omezení ve svobodném výběru budoucího uplatnění zaměstnance je zaměstnavatel zaměstnanci povinen poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání

Skutečným účelem konkurenční doložky je tudíž ochrana zaměstnavatele před únikem informací ke konkurenčnímu podnikateli prostřednictvím bývalých zaměstnanců.[1].

Obecně platí, že odstoupit od konkurenční doložky mohou zaměstnavatel i zaměstnanec z důvodu, který stanoví zákon nebo pro který tak bylo ujednáno

Co se týče podmínek odstoupení od konkurenční doložky v pracovněprávních vztazích, zákoník práce stanovuje, že zaměstnavatel je oprávněn od konkurenční doložky odstoupit pouze za dobu trvání pracovního poměru[2] (tj. určité časové omezení). Bližší specifikaci věcných podmínek (např. důvody) pro odstoupení od konkurenční doložky však zákoník práce výslovně neobsahuje, a proto spory vzniklé v souvislosti s odstoupením od konkurenční doložky byly častým předmětem soudního výkladu.

Judikatura Nejvyššího soudu se v průběhu let ustálila na právním názoru, že část konkurenční doložky, která by během trvání pracovního poměru umožňovala zaměstnavateli odstoupit od konkurenční doložky jako celku bez udání důvodu, popřípadě z kteréhokoliv důvodu, je absolutně neplatná. Tento závěr byl odůvodňován tím, že by smluvní zakotvení této možnosti zaměstnavatele jednostranně zvýhodňovalo a potažmo odporovalo principu ochrany zaměstnance jako slabší strany v pracovněprávních vztazích.[3]

Výklad Ústavního soudu

Ústavní soud v komentovaném případu nesouhlasil s kategorickým dovozením absolutní neplatnosti odstoupení od konkurenční doložky zaměstnavatelem bez udání důvodu, které by snad v očích Nejvyššího soudu mělo být automaticky považováno za svévoli nebo zneužití práva zaměstnavatelem.

Dle Ústavního soudu platí, že soudy jsou při posuzování platnosti právního jednání povinny upřednostnit především takový výklad, který nezakládá jejich neplatnost

Dále jsou soudy povinny respektovat při svém rozhodování ústavní garance svobodného jednání, autonomie vůle a smluvní svobody smluvních stran, pokud výsledek realizace těchto svobod neodporuje zákonu. V případě, že by sjednání a následné využití možnosti odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu bylo vedeno nepoctivým záměrem zaměstnavatele, je nutné mu takový nepoctivý záměr nejdříve prokázat. Tento tvrzený nepoctivý záměr tedy nemůže být dopředu předpokládán, ale musí být předmětem zkoumání v soudním řízení a pouze na základě tohoto zkoumání lze posléze dojít k závěru, že konkrétní odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu zaměstnavatelem nemělo oporu v zákoně.

Pro budoucí uplatnění Ústavní soud pak předestřel i 5 demonstrativních kritérií, po jejichž posouzení lze dospět k závěru o svévoli, zneužití práva na odstoupení nebo zneužití silnějšího postavení zaměstnavatelem při odstoupení od konkurenční doložky a tím také k vyslovení neplatnosti takového odstoupení. Těmito kritérii jsou:

  1. doba, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo;
  2. odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru zaměstnance, důvod, proč tak nemohl učinit dřív (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem);
  3. odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem);
  4. skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou (např. si již našel povolání, které požadavkům plynoucím z konkurenční doložky vyhovuje, nebo naopak odmítl nabídku povolání, které těmto požadavkům nevyhovovalo); nebo
  5. skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně nebo zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky (např. se chtěl zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání v době, kdy věděl nebo mohl a měl vědět, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou).

Je ale zásadní zdůraznit, že výše uvedené závěry Ústavního soudu se uplatní pouze v situacích, kdy odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu bylo v konkurenční doložce předem sjednáno

Bez předchozího sjednání této možnosti odstoupení od konkurenční doložky se uplatní závěry Nejvyššího soudu tak, jak byly popsány výše, tj. odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu by bylo absolutně neplatným[4].

Závěr

Ústavní soud nám tak opět připomněl, že nelze nahlížet na rozmanité spektrum právních vztahů, ačkoliv typově velmi obdobných, uniformně.

Naopak je třeba přistupovat ke každému případu a jeho specifikům individuálně, a to za důkladného zhodnocení těchto individuálních skutkových okolností

Bude-li důvod pro odstoupení od konkurenční doložky smluvně sjednán anebo bude-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta možnost od konkurenční doložky odstoupit bez udání důvodu, mělo by jít vždy o postup ospravedlnitelný a racionální, který má určitý vztah k danému pracovněprávnímu vztahu, v němž potřeba sjednání konkurenční doložky vyvstala. Příkladem toho, kdy by mohlo být odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky ospravedlnitelné může být skutečnost, že se zaměstnanec v době trvání pracovního poměru neseznámí s informacemi, jejichž uplatnění by po skončení pracovního poměru mohlo představovat výhodu v hospodářské soutěži k tíží zaměstnavatele.

[1](Nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 3101/18)

[2]Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 310 odst. 4

[3](Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4986/2010)

[4](Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1747/2021)

Autor: Marie Timoščuková
Jde o názor autora, nikoli LEAGLEONE